Caligula
Caligula
(31.8 12 n. l.-24.1. 41 n. l.)
"Bestie na císařském trůně"
Gaius Caesar, zvaný též Caligula (tj."Holínka" či " Botička", podle vojenských holínek, které v dětství rád nosí), římský císař, jedna z patrně nejvyšinutějších postav na římském císařském trůnu, přichází na svět 31. srpna roku 12 našeho letopočtu v rodině jako syn Germanica a jeho ženy Agrippiny (Starší) a vnuk císaře Tiberia (viz Tiberius).
Caligulovo dětství je dětstvím poznamenaným mnoha tragédiemi - v sedmi letech mu za podezřelých okolností (nejspíše na Tiberiův příkaz) umírá otec, po jeho smrti je pak celá rodina perzekuována - život Agrippiny končí hladovkou, tragickou smrtí umírají i oba bratři: Neron Caesar je donucen k vyhnanství a posléze k sebevraždě, Drus Caesar je umučen v Římě.
Pouze Caligula (a jeho tři sestry) Tiberiovo řádění přežije a několik dalších let pak tráví u své prababičky Livie a po její smrti u babičky Antonie.
V roce 31 je pak Caligula povolán na ostrov Capri, kde dožívá svůj život císař Tiberius, jeho děd, který ho tak nepřímo označí za svého nástupce v čele Říma.
Po Tiberiově smrti v roce 37 je pak Caligula, podporovaný pretoriánskou gardou, 18. března téhož roku císařem skutečně provolán.
Jako císař je Caligula zpočátku oblíbený jak u prostého lidu, tak u senátu, nic nenasvědčuje tomu, že na římský trůn usedl jeden z nekrutějších tyranů - nový císař ruší mnohá omezující nařízení císaře Tiberia (především snadno zneužitelný zákon o urážce majestátu), naslouchá senátorům, vydává amnestii pro vězně, odsouzené Tiberiovým režimem.
Nicméně, období klidu netrvá dlouho, již na podzim roku 37 se Caligulova vláda, nejspíše v důsledku závažné duševní poruchy, která má (snad) své kořeny již v císařově nelehkém dětství, mění v tyranii a stává se karikaturou císařství - Caligula začíná jednat zcela bez zábran, propadá megalomanskému bludu, že právě on je tím jediným vyvoleným, božským vládcem Říma, oddává se bezuzdným sexuálním orgiím (zvláště skandální je jeho incestní vztah s vlastní sestrou Drusillou), když prohlásí, že všechny ženy v Římě patří jemu - zvláštní místo v jeho životě pak patří zábavě: té se císař dokáže věnovat téměř nepřetržitě - pořádá okázalé hry, vášnivý vztah ho pojí k divadlu a dostihům.
Caligulova několikaletá tyranie je jedním z nejtemnějších období starého Říma - jsou obnoveny zákony o urážce majestátu z dob císaře Tiberia, sebemenší (i smyšlené) provinění vůči císaři je bez soudu trestáno smrtí, císařská pokladna je zruinována, prestiž Říma v očích jeho sousedů klesá - Caligulova vláda přináší smrt mnoha římským senátorům a aristokratům, mnoho dalších je odsouzeno na nucené práce či k boji s šelmami v aréně - jejich majetek je přitom konfiskován a slouží k financování císařova nákladného života.
Co se týče Caligulovy zahraniční politiky, císař Caligula nedosáhl za své vlády žádných výraznějších vojenských úspěchů ani nezískal pro Řím žádná nová území - během svého jediného vojenského tažení vytáhl v roce 39 do Galie, odkud pak hodlal pokračovat do Británie - tažení se ale nakonec neuskuteční. Ve stejném roce Caligula potlačuje i povstání římských provincií na horním Rýnu.
V roce 41 našeho letopočtu pak dojde Římu trpělivost - po spiknutí, k němuž se vedle senátu a jezdců přidají i členové pretoriánské gardy (ta dosud stála vždy při císaři) je Caligula 24. ledna po poledni, při návratu z divadla, kde se účastní slavností k uctění památky císaře Augusta, i se svojí manželkou a dcerou, velitelem pretoriánů, své tělesné gardy, zavražděn.
Po Caligulově smrti je pak novým císařem provolán jeho strýc Claudius (viz Claudius).