Šanghaj

Se svými 13 miliony obyvateli je Šanghaj největším čínským městem. Této velikosti ovšem neodpovídá významnost v dějinách. Teprve až v 11. století se zde objevuje město, které se později stává centrem okresu. O šest století později získává město na vážnosti a stává se jedním z center v jižní Číně. Své významné polohy na řece Huangpu (která se přímo vlévá do Velké řeky) blízko moře využilo při navazování obchodních kontaktů se světem. V polovině 19. století zde v tehdejších koncesích žili tisíce Japonců, Rusů, Angličanů, Francouzů a Američanů. Za následujících sto let město vyrostlo v čínskou Paříž či Královnu Orientu, jak byla Šanghaje často nazývána. Díky napojení na světový obchod město velice rychle bohatlo. Toto bohatství vedlo ke vzniku nových moderních podniků a postupnému narůstání domácích podnikatelů. Čínští podnikatelů zde měli dobrý přístup k moderním zařízením (telegraf, telefon, parolodě, nákladová nádraží), kapitál mohli získat prostřednictvím čínských bank, které byly fundována evropskými bankami. Po vítězství komunistů se bohatství této oblasti rychle vytratilo, zahraniční kapitál se přelil jinam. Konec dvacátého století přinesl opět významný vzestup regionu. Mezinárodní obchod prudce roste a s ním i bohatství. S ním se do města vrátily křiklavé rozdíly, kdy pohádkově bohatí Číňané žijí v přepychu a město se současně začíná zaplňovat žebrajícími dětmi, prostitutkami a ekonomickými běženci z venkova.